Mgr. Pavla Kicková Strategie vzdělávací politiky 2030+ 5/2019
V Praze dne 7.5.2019 Mgr. Pavla Kicková
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy seznamuje odbornou i laickou veřejnost s hlavními směry vzdělávací politiky na příští deset let, která je promítnuta do Strategie 2030+. Jádrem této politiky budou učitelé, kterým, a nejen jim, vrátí důvěru v systém. Důvěru bude MŠMT budovat prostřednictvím uvolnění dat o školách, která bude zpracovávat a interpretovat pomocí rezortních výzkumů a mezinárodních komparací.
Centrum pro sociální a ekonomické strategie fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy identifikovalo čtyři hlavní směry, na které by se měla vzdělávací politika zaměřit. Podle dat, která má centrum k dispozici, současný obsah vzdělávání neodpovídá potřebám společnosti. Jako velmi podstatná se mu jeví příprava učitelů a jako neúnosná zátěž ředitelů, kterým nezbývá čas na řízení pedagogického procesu. Vysoká autonomie českých škol, na které nelze státním okem dohlédnout, postrádá jakýsi mezičlánek mezi vedením rezortu a každou jednotlivou konkrétní školou.
Z uvedených zjištění vyplynuly dva cíle, které by měla nová strategická vize akcentovat, a sice: kompetence pro život a přístup ke vzdělávání. K těmto cílům je možné se propracovat pomocí změny obsahu a způsobu vzdělávání, jehož cílem nebude učit, ale naučit. Dále podporou učitelů a ředitelů. Zvýšením kapacit školství tak, aby ředitel nebyl především správce a teprve na druhém místě lídr pedagogického procesu. A v neposlední řadě zvýšeným financováním.
Změny ve vzdělávacím obsahu souvisí s proměnami pracovních pozic, ve kterých, jak vyplývá ze zprávy OECD, ubývá potřeba manuálních dovedností a kognitivních schopností, ale naopak narůstá potřeba mezilidských, sociálně – emočních a socio – kulturních kompetencí.
Co tedy potřebují učitelé, aby změnili direktivní způsob výuky, při kterém je dítě málo aktivní, individualizace se nedaří, vztahy mezi učitelem a dítěte nejsou posilovány a pedagogové trpí nízkou sebedůvěrou?
Učitelé, stejně tak jako děti, žáci a studenti potřebují být víc a lépe motivováni. Potřebují jasné definice cílů vzdělávání, které budou více souznít s praktickým životem. Potřebují podporu prostřednictvím vybudovaných kapacit sloužících k řízení školství.
Audit vzdělávacího systému
Audit vzdělávacího systému, který pochází z pera EDUin, funguje mimo jeho hranice, vychází z dat OCED a je poměřován expertními oponenturami. Zabývá silnými i slabými stránkami českého vzdělávání, ale zároveň poukazuje na příležitosti a identifikuje rizika.
Ve výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice senátu PČR se dne 29. 4. 2019 sešlo široké spektrum odborníků na jednání o stavu vzdělávacího systému naší země. S výsledky shora avízovaného auditu seznámil B. Kartous. Mezi silné stránky, české vzdělávací soustavy patří její rozsáhla infrastruktura, zvyšování počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí, vysoká autonomie jednotlivých škol a dobrý poměr mezi cenou a výkonem. Ke slabým stránkám se řadí malé investice, nekoncepčnost, nerovný přístup ke vzdělání, zastaralá struktura a bohužel i učitelé. Učitelské povolání by měla vykonávat ta nejkvalitnější část populace. Vzdělávání nejvíce ohrožuje naprostý nezájem veřejnosti, malá adaptabilita, nerovnosti mezi regiony a nahodilé mocenské zásahy. Příležitosti vidí audit v revizi kurikulárních dokumentů, v diverzitě, výběru ředitelů a zvyšování platů.
Předseda výboru, J. Drahoš vhodil do auditoria pomyslnou startovací kostku, jejichž šest teček podle něj představuje šest úkolů společnosti, které povedou ke zlepšení vzdělávání v naší zemi.
- Nalákat nejlepší učitele
- Novelizovat zákon o pedagogických pracovnících
- Zpraktičtit výuku na pedagogických fakultách
- Zvýšit kompetence ředitelům a debyrokratizovat systém
- Změnit rámcové vzdělávací programy
- Udělat ze školství politickou prioritu
Ministr školství R. Plaga hovořil o návratu důvěry v systém, který je, stejně tak jako i jiné segmenty zatížen metodologicky nečistou debatou, jenž nejde k meritu věci, ale používá zjednodušených příměrů a mediálně zajímavějších zkratek.
Bývalý ministr školství S. Štěch upozorňoval, že nedůvěra ve vzdělávání se projevuje nestrukturovanou revoltou a alarmistickými diskurzy postrádajícími racionální argumenty. Škola je politikum a plošné navyšování platů tzv. do tarifů podle hesla všem stejně, místo navyšování nenárokové složky platu, které by rozvázalo řediteli ruce v odměňování a tím i cílení na nejlepší pedagogy, je politikum ad hoc. Přesto, je nutné konstatovat, že jednotné školství je ekonomicky nejvýhodnější, ale jen za předpokladu, že jednotná škola bude vnitřně diferencovaná.